E
eklektik
V hudbě je to umělec, který ve svém díle užívá a slučuje rozmanité prvky pocházející z různých stylů a názorových směrů. Způsob jeho tvorby nazýváme eklekticismus.

ekloga
Stejně jako idyla a selanka* je charakteristickou* skladbou, která hudebními prostředky líčí klid venkova a idyličnost pastýřských scenérií. Slavné jsou Eklogy V. J. Tomáška, jejichž první sbírka vyšla r. 1810.


elegie 
Charakteristická* skladba smutného, zádumčivého rázu. Často bývá hudebním nekrologem, smutnou vzpomínkou nebo programní skladbou smutného obsahu, jako třeba Elegie pro klavír*, housle* a violoncello* J. Suka, komponovaná pod dojmem Zeyerova Vyšehradu.


elektronická hudba
Hudba hraná na elektrické hudební nástroje* nebo z magnetofonového pásku. Skladatelé se snaží dosáhnout uměleckého dojmu pouze prostřednictvím práce se strukturou zvuku*, s tóny*, jejichž různé zabarvení je způsobeno různými tvary kmitových křivek, různými spektry apod.


energico
(enerdžiko)
 Z italštiny: rázně.

Setkáte se s ní nejenom v moderních skladbách, ale i v partiturách z období vrcholného romantismu a dokonce i v cyklu preludií a fug Dobře temperovaný klavír J. S. Bacha.


epigon
Skladatel, který pouze napodobuje to, co již bylo vytvořeno před ním, nebo rozvádí cizí nápady a myšlenky.


epilog
1. závěrečné takty skladby nebo samostatná část cyklických* skladeb
2. hudební forma* obsahově symbolizující ukončení, závěr. Např. J. Suk uzavřel Epilogem svou symfonickou tvorbu.


espressivo
Z italštiny: výrazně.


etuda 
(etýda)
Skladba, jejímž hlavním cílem je naučit technicky složitým obratům instrumentální* hry. Proto jsou etudy mezi žáky hudebních škol všech stupňů velmi málo oblíbené. Ale nezaslouží si to. Komponovali a komponují je většinou slavní instrumentalisté právě proto, že vědí, co je potřeba procvičit a jakým nejlepším způsobem. Všichni houslisté dobře znají například etudy Jacquese Mazase (žák), klavíristé etudy C. Czerného.

Někdy se s etudami setkáte i na koncertě* - to jsou tzv. koncertní etudy. Jejich podáním demonstrují hráči na různé nástroje* svou virtuózní zběhlost. Tyto etudy si většinou napsali sami pro sebe skladatelé, kteří byli zároveň klavírními virtuosy*:
 F. Chopin, F. Liszt, B. Smetana.

evergreen 
(evergrín)
Anglicky doslova "věčně zelený". Vžité označení melodie*, která je stále oblíbená nebo jejíž obliba se v různých intervalech opakuje. Z vážné* hudby je evergreenem třeba Dvořákova Humoreska, z hudby lidové* třeba píseň* La Paloma, z hudby populární* Vejvodova Škoda lásky, McCartneyho (víz Beatles) Yesterday (jestrdej) aj.


exotická hudba
Hudba cizích kulturních oblastí (např. hudba japonská, arabská, indická aj.), které mají svérázné hudební soustavy. Např. v Indii je základem hudební soustavy sedmitónová stupnice* a oktáva* je rozdělena na 22 dílů. Tónin* je - podle indických hudebních teoretiků - , jako mořských vln ; arabská hudební soustava počítá s celými tóny*, čtvrttóny a třetinotóny, základem japonské hudební soustavy jsou rozmanité pětitónové řady atd.
Ve všech exotických oblastech hudební kultury můžeme sledovat vývoj nejrůznějších typů hudebních nástrojů. Zvláštní význam mají některé nástroje strunné. V oblasti východoasijské je to např. čínský k i n a japonské k o t o (jež jsou druhem cimbálu s různým počtem strun), v Indii typický drnkací s i t á r nebo v i n a (též drnkací nástroj s dvěma tykvovitými ozvučnými skříněmi na obou koncích struníku), v arabských zemích 1 o u t n a, atd. Zcela zvláštní - podle našich představ a zvyklostí - je hudební praxe orientálních zemí. Charakteristická je improvizační volnost, nepravidelná stavba skladeb, nezvyklé tvoření zpěvního tónu, dlouhé koloratury* na souhlásky l, m, n, r apod. Přesto je každé setkání s exotickou hudbou pozoruhodným uměleckým zážitkem.


expozice
První část fugy* nebo sonátové* formy. Jejím úkolem je představit - exponovat - hudební myšlenky, a nichž je skladba vybudována.


expresionismus
Expression je francouzské slovo a znamená vyjádření, výraz. V řeči umění to je vyjádření duševních pocitů, vnitřního světa člověka. Hudební impresionismus* objevoval nevšední pocity nad všední skutečností. Expresionismus s krutou naléhavostí upozorňuje, že citový život člověka může být nekonečně různotvárný a složitý. A soustřeďuje se na vyjádření pocitů lidí z počátku 20. století, kdy se boří staré jistoty, hrozí a začínají války, naděje jsou v nedohlednu. "Umění je zoufalé volání o pomoc těch, kteří na sobě prožívají osud lidstva" napsal A. Schönberg, zakladatel a hlavní představitel tohoto hudebního směru.

Hudební mluva expresionismu je zcela podřízena touze po intenzitě výrazu. V jeho zájmu si z dosavadních zákonů melodie*, harmonie* a rytmu* i forem* bere to, co zrovna potřebuje, nebo také nic. Nositelem tohoto výrazu může být polyfonie* stejně jako tvrdá, nezpěvná útržkovitá melodika*, nepřehledný rytmus, libovolné souzvuky či tónové shluky, atonalita* či polytonalita*.

Přímými Schönbergovými žáky jsou dva rakouští stoupenci tohoto směru - A. Webern a A. Berg. Ve Francii má expresionismus trochu jinou podobu v díle skladatelů Šestky*. 
Expresionistická hudba není "utěšitelkou". Ale nevyhýbejme se jí. Umění musí také burcovat, varovat. A v tom je i poslání expresionismu.